
Občané Evropské unie, EHP a Švýcarska mohou nemovitosti kupovat za stejných podmínek jako místní obyvatelé. Pro občany států mimo EU je vlastnictví možné, ale podléhá tzv. principu reciprocity. Musí platit, že i Chorvati mohou nakupovat nemovitosti v jejich zemi.
Non-EU kupující navíc potřebují souhlas Ministerstva spravedlnosti, který může proces prodloužit až na rok. Alternativou je koupě přes chorvatskou společnost, která se považuje za domácí subjekt a nepotřebuje zvláštní povolení.
Vlastnictví nemovitosti automaticky nezaručuje dlouhodobý pobyt. Občané EU se mohou v Chorvatsku zdržovat bez víza a jen se zaregistrovat, pokud pobyt přesáhne 3 měsíce.
Pro non-EU občany platí běžná imigrační pravidla; vlastnictví nemovitosti může být základem pro dočasné roční povolení k pobytu, například za účelem správy nemovitosti. Trvalé bydlení nebo občanství tím však nezískáte.
Investice do nemovitostí přináší povinnosti vůči státu. Základní daně zahrnují:
Některé oblasti mají specifická pravidla, například menší ostrovy nebo národní parky, kde stát má předkupní právo. Vlastnictví nemovitosti rovněž vyžaduje získání OIB, chorvatského identifikačního čísla, potřebného pro daně a služby.
Vstup na chorvatský trh s nemovitostmi tak vyžaduje kombinaci znalostí právních, daňových a imigračních pravidel. S využitím odborného právního poradenství mohou zahraniční investoři bezpečně nakupovat, spravovat své nemovitosti a maximalizovat výnosy z investic.
Pokud plánujete nákup supa-bytu nebo apartmánu v Chorvatsku, rádi vám s tím pomůžeme.