Vlastní byt se stal normou. Nemít ho, je dnes stigma, říká sociolog

Bez finanční výpomoci rodiny dosáhne na vlastní bydlení při dnešních cenách a sazbách maximálně třetina mladých domácností.

Tato situace by podle Martina Luxe, experta na bydlení ze Sociologického ústavu Akademie věd ČR, měla být jedním z impulzů, proč by Česko mělo zapracovat na vyrovnanějším bytovém systému. A jeho nedílnou součástí má být kromě vlastního bydlení také život v nájmu.

Podle sociologa by tomu, aby se nájemní bydlení více rozšířilo a bylo bráno jako něco naprosto běžného, pomohla hlavně větší jistota.

„Jistotou mám na mysli zejména otázku délky nájemní smlouvy. Pokud je smlouva jen na rok, je velmi riskantní, pokud se budu chtít v daném bytě usadit a založit rodinu,“ říká sociolog Martin Lux.

Na legislativní úpravě konceptu života v nájmu už stát pracuje a jeho součástí má být také nový mechanismus, který bude bránit pronajímatelům vydávat krátkodobé nájemní smlouvy. Představený plán vlády by ale za současných podmínek podle Luxe nefungoval.

„Obávám se, že to v mnoha případech, možná dokonce ve většině sporů, vůbec nic neurychlí. Vláda by měla přijít s účinnějším řešením,“ myslí si odborník z Akademie věd ČR.

Ačkoliv se dá v následujících letech očekávat další snaha vyrovnávat pozici nájmů a vlastního bydlení, na úroveň třeba Německa nebo Rakouska se Česko nedostane.

„Rakousko si zachovalo velký podíl sociálních a Německo zase soukromých nájemních bytů. Nemůžeme na tom být stejně jako oni už z principu,“ říká Martin Lux.

V Česku se dlouhodobě mluví o nevyrovnané pozici mezi vlastnickým a nájemním bydlením. Je podle vás v současnosti nutné nějak formálně zlepšovat vztah mezi nájemníkem a pronajímatelem? A proč?

Je to rozhodně potřeba, a to z několika důvodů. Za prvé, vyrovnanější bytový systém, kde jsou nájem a vlastnické bydlení vnímány jako srovnatelné možnosti pro bydlení na život, vede k menším turbulencím na trhu bydlení. Jinými slovy, méně často dochází k nadhodnocení cen během hospodářského růstu a k následné korekci cen během recese.

Za druhé - lidé, kteří si vlastní bydlení nemůžou dovolit – a je jich víc a víc – se zbaví zbytečné frustrace z toho, že na rozdíl od jiných musí strávit život v nájmu. Vlastnické bydlení fungovalo jako určitý symbol osobního úspěchu, schopnosti se o sebe a svou rodinu postarat, dát jí jistotu. Jenže pořídit si vlastní bydlení je dnes mnohem méně o vlastních schopnostech, ale spíše o tom, jak štědré rodiče či prarodiče člověk má. Bez finanční výpomoci rodiny na něj při dnešních cenách a sazbách dosáhne maximálně třetina mladých domácností. Nůžky majetkových nerovností se tak rychle otevírají, a pokud nájem zůstane stejně nejistý jako dnes, ve společnosti to dříve či později vyvolá var.